Výklad karet

Automatická kresba

Feng Shui

Prodej keramiky

Zkušenost

Zkušenosti s kartářkou Sylvou Skálovou  - odkaz

PŘÍBĚHY KARET

Každý, kdo karty vykládá, bere na sebe odpovědnost za možnou změnu v životě člověka, který se přišel kartám svěřit a očekává od nich odpovědi na své problémy, se kterými si neví rady. Je tedy na odpovědnosti kartáře, jak k většinou nešťastným lidem bude přistupovat. Vždyť kdy člověk hledá pomoc "čertových obrázků"? Když je mu dobře a nic mu nechybí? Kdepak! Většinou, když už je mu nejhůř, nebo ho něco tíží, či když nemůže rozhodnout nějakou, pro něj důležitou, věc. Takže kartář je i psychologem, kterému se svěřují i věci, které se nikomu jinému nevyjeví. A pak "mluví" karty. Někdy karty upozorní na hrozící ztráty či úrazy, kterým se tazatel může i vyhnout, když o nich předem ví. Těžko se říkají věci nepříjemné, ale zase se člověk může připravit na jejich řešení předem a tak není zaskočen. Žádný odpovědný kartář NIKDY neřekne takovou věc, kterou řekla jedna paní kartářka před pár lety paní Zdence, která pak přišla ke mně a vyprávěla mi, jak se díky této kartářce asi 3/4 roku starala o manžela tak, že ji ani nepoznával, podstrojovala mu, všechno mu dovolila, aby si "zbytek života užil"… A to jen proto, že jí kartářka řekla, že její manžel do Vánoc zemře! Manžel žije ve zdraví ještě teď a ještě dlouho žít bude! Ale co tato paní musela celou tu dobu prožívat, když se smiřovala s tím, že bude vdovou, kolik slziček potajnu proplakala. Denní stres, který se zvyšoval s blížícími se Vánocemi, se podepsal na jejím zdraví. Ale takový přístup kartáře je vyjímkou.
Někdy, když si někdo potřebuje ještě potvrdit to, co karty říkají, "sáhnu do jiného soudku". Tím je numerologie, která hodně vypovídá o našem životě, schopnostech, možnostech studia či předpokladech pro určité zaměstnání, partnerské shodě. Zde se vychází z data narození, popřípadě ze jména a příjmení, nebo adresy bydliště.
Ještě chci upozornit, že jména, která uvádím v tomto seriálu, nejsou pravá i osudy těchto osob mi byly "pouze" inspirací, která je zpracována do krátkých povídek.

Minipovídky zachycují pár příběhů tak, jak se staly… Chci upozornit, že jména, která uvádím v tomto seriálu, nejsou pravá i osudy těchto osob mi byly "pouze" inspirací, která je zpracována do krátkých povídek.

1. Karty nelhaly.

Stává se, že lidé ani nechtějí po svých trápeních, které jim život připravil, věřit, že bude líp. Také paní Jana, která prožila několik citových zklamání, řekla, že "chlapa nechce ani vidět". Přesto karty ukázaly, že se brzy někde náhle a nečekaně ještě jeden objeví. Nechtěla ani slyšet. A ejhle! Neuplynuly ani 3 měsíce a do dveří nakoukla Jana s rozzářenou tváří a vysypala ze sebe, že je hrozně šťastná a že karty nelhaly. Když byla přihlašovat na "policajtech" auto, stál před ní ve frontě pán, který se s ní dal po nějaké době do řeči. A protože čekali několik hodin, probrali toho hodně. Když vše ohledně svých aut vyřídili, pozval ji do cukrárny na kávu. Prý kdyby si nevzpomněla na karty, pozvání by odmítla - a štěstí by se jí zase vyhnulo. Taková šťastná sdělení mne vždy potěší.

2. O tom, jak předpověď předběhla člověka.

Jednou říkám paní Martě - řekněte manželovi, ať na sebe dává pozor, hrozí mu úraz - ale ne takový, že by ohrozil jeho život. Když o tom bude vědět, nemusí se mu nic stát, ale musí si na sebe dávat větší pozor. Paní Marta přišla asi za týden, že mi musí něco říct. Prý: "dobře mi tak, šla jsem od vás a po cestě jsem si splkla s několika známými, vykládala jsem jim, že jsem byla na kartách a nijak jsem domů nepospíchala. Když jsem konečně dorazila, hned mi dcera hlásí, že tata je v nemocnici, protože ho i s kolem srazilo auto - ale nic hrozného, jen zlomená noha a modřiny!" Během vteřiny mi projelo hlavou všechno, co jste mi řekla. Kdybych se necourala, nemusela jsem teď lítat kolem manžela!" Tak jsme se tomu spolu zasmály a paní opět někam spěchala.

3. Něco nečekaného…

Jindy zase přišel bez ohlášení muž kolem čtyřicítky (takový pořádný „řízek“), vlastně úplně rozrazil dveře a že hledá kartářku. Nejdřív jsem se zarazila, protože takovým způsobem se ještě nikdo neohlásil. Pak jsem ho trochu uklidnila a protože jsem měla náhodou čas, podívali jsme se do karet. Pán se vrátil z ciziny, kde byl asi 17 let, chtěl investovat peníze do nemovitostí a chtěl poradit. Kromě jiného karty ukázaly, že má dceru. Vyjeveně se na mne podíval. Když jsme pátrali dál, připustil i tuto možnost. Než odjel - tehdy utekl - do ciziny, měl zde vážnou známost. S dívkou už se od té doby neviděl, ani jí o sobě nedal vědět, protože měl špatné svědomí, že ji opustil. Pak jsme probrali s kartami všechny jeho otázky a pán s omluvou za svůj nenadálý vstup, odešel spokojený. Za nějakou dobu mi telefonoval, že mu to nedalo a začal pátrat - a dceru našel! Byl nesmírně šťastný, protože jiné děti neměl! Nebýt karet, ani by o ní nevěděl, bývalou partnerku by nehledal a tedy by dceru nenašel.

4. Pod tvrdou slupkou …

Jsou i tací, hlavně muži, kteří přijdou s tajemnou tváří či záhadným úsměvem a myslí si: "to jsem zvědavý, co mi řeknete"! Jako pan Mirek, jinak zdatný voják. Zrovna mi řekl, že to jde jenom zkusit. Po pár minutách ho jeho úsměv přešel. Kroutil nevěřícně hlavou nad tím, jak ho karty odhalily. Teprve, až jsem mu řekla, že si má dávat pozor na svou ženu, že se kolem ní motá i někdo jiný, než on, přiznal, že chtěl pomocí karet vlastně zjistit, je - li mu žena nevěrná. Jak už to bývá, podezření bylo oprávněné, ale našli jsme řešení. Nedávno jsem ho potkala na ulici se ženou i s dcerkou. Usmál se na mě, kývl hlavou - hned jsem pochopila, že zase jedno manželství opět klape.

5. Příběh s vůní tajemna.

Nedávno přišla slečna Andrea, která hned po pozdravu s rozpačitým úsměvem řekla, že díky několika zvláštním příhodám se dostala až ke mně. Probraly jsme s kartami kde co. Při velkém výkladu ze všech karet jí kromě jiného říkám, že je jí smutno po tatínkovi, který nedávno zemřel. Slzičky se jí draly do očí a tak jsem rychle pokračovala, že nemusí být tak moc smutná, protože ji tatínek „hlídá“ a drží nad ní ochranou ruku – a určitě ji bude varovat před čímkoliv špatným a naopak bude mít velkou radost z jejích úspěchů. Vykulila na mne oči a chvíli nebyla schopná slova. Pak začala vyprávět a já se dověděla, jakou cestičkou se ke mně dostala.

Žije sama a někdy, když usíná, má pocit, že s ní v pokoji někdo je, ale že strach nikdy neměla. Ať přemýšlela, jak přemýšlela, neuměla si večerní „návštěvy“ nijak vysvětlit. Aby se jí líp usínalo, naučila se před spaním číst nebo procházet inzeráty. Jednou také cítila, že v ložnici není sama. Už skoro usínala, ale něco jakoby ji vytáhlo z postele a šla hledat v koši vyhozené inzertní noviny. Ani nevěděla proč a co by měla najít. Nakonec přitáhl její zrak můj inzerát a druhý den se objednala na karty. Za týden seděla přede mnou.

Takže vlastně její tatínek, který jí sám nemohl říct, že je stále s ní a že je to on, koho vnímá při usínání, dovedl její kroky až ke mně. Zařídil to tak, aby se přes inzerát a karty o něm dověděla. Byla šťastná, protože díky „čertovým obrázkům“ našla znovu svého milovaného tatínka! - samozřejmě jsem měla radost i já.

6. Nadání

Mladý, nedůvěřivý mladý muž Filip se mne hned zeptal, jestli se to, co si řekneme, nikdo nedoví. Usmála jsem se a vysvětlila mu, že to si může být jist, protože jinak bych asi brzy s kartami skončila. Tak dobře, říká - začneme u holek, které na mne útočí. Probrali jsme asi 5 adeptek na jeho přízeň, které si postupně podle svého roztřídil. Ptal se ještě na mnoho jiných věcí, ale pořád jsem cítila, že je ještě něco, na co nemá odvahu se zeptat. Tak jsem mu navrhla, že ještě nakoukneme do numerologie. Z data narození bylo kromě jiného vidět nadání uměleckého směru, kterému by se měl věnovat (hudba, tanec, psaní …) Koukl na mne a říká: "a je to tady - to je ono!" a tajemně se usmál. A pak už jsem se dověděla, že na nátlak rodičů vystudoval vysokou školu stavební, ale že ho to nebaví. Takže když se v práci naštve, přijde domů a odreagovává se psaním básní. Protože to v dnešní době není až tak obvyklé, tak to před okolím tají. Ale i přesto už má různá dobrozdání a chystá se hledat lidi, kteří by mu pomohli jeho tvorbu vydat. Vrátili jsme se ke kartám a ty napověděly, že se má nejdřív obrátit na noviny. A zase nový problém - volit pseudonym či vydávat pod svým celým jménem? Z numerologie jsem zjistila, že ačkoliv jeho příjmení je pro básníka vhodné, jeho "tvrdé" křestní jméno je to, co mu zatím dělá potíže, protože se s příjmením, absolutně nesnáší. Než odešel, slíbila jsem mu, že vyberu a pošlu mu několik křestních jmen, vhodných k jeho příjmení, a on si sám vybere to, které ho pozitivně osloví. Jména jsem zaslala. Měl velkou radost a mám slíbenou jeho první sbírku i s věnováním.

7. Osudu se nevyhnuli.

Starší, milá paní, - je trochu nesvá. Přišla se zeptat na svou první lásku. Pravda, otázka trochu nezvyklá. Dívám se do vyložených karet a vidím, že má tohoto muže někde velmi nablízku. Pokyvuje hlavou a v očích má otazníky. V kartách vidím, že tento muž zůstal sám, jeho žena, se kterou neměl zrovna pohodový život, mu zemřela a jeho dcera ho nepotřebuje. A on tolik touží po citu, uznání. Zde se objevila "karta osudu", která napovídala, že se s paní Evou, která sedí přede mnou, setkal znovu úplně nenadále při nějaké cestě a že to tak OSUD zařídil. Ale vy jste také sama!, říkám. Opět kývla hlavou. Dál karty ukázaly, že spolu budou hodně dlouho spokojeně žít. Paní si viditelně oddychla a ve zkratce mi řekla, že na střední škole byli do sebe velmi zamilovaní a po nějakém banálním nedorozumění na chmelové brigádě, kdy oba trucovali, se "rozešli - nerozešli". On se potom s rodiči odstěhoval do Čech a každý si zařídil život po svém. Po mnoha letech, když každý zůstal sám, si oba objednali stejný zájezd - a tak se znovu setkali a poznali na zájezdu do Francie (to byla ta cesta, kterou ukázaly karty). Takže ta osudová karta ve výkladu měla své opodstatnění. Teď už se oba těší na to, že se pán přestěhuje zpět na Moravu ke své první lásce!

8. Vypočítavá slečna.

Beru už snad desátý telefon. Paní, prosím vás, mohla byste mi udělat numerologický rozbor? Samozřejmě - řekněte mi datum narození, jméno, příjmení a adresu, kam ho poslat. - Tak jsem se "seznámila" s mladým mužem, kterému se do podnikání pletou problémy s láskou. Po přečtení zaslaného rozboru chtěl Pavel totéž ještě pro partnerku a také zhodnocení, jak se k sobě hodí, protože mu něco v jejich vztahu vadilo. Ani v rozboru to nijak zvlášť pro jejich možnost soužití nevycházelo a tak přijel ještě na karty. Ani tyto nenaznačovaly dobrou budoucnost, ač jsme to zkoušeli více metodami. Slečna byla na peníze - a on jí je poskytoval z lásky, ona je brala z vypočítavosti. A to za ní jezdil každý týden přes celou republiku! Samozřejmě zanedbával podnikání a to se brzy projevilo. Karty ale také ukázaly, že ona se ještě stýká s bývalým přítelem. Pavlovi tvrdila, že udělala konec. Protože tento mladík ke mně jezdí pravidelně, znovu se na to ptal karet a ty znovu ukázaly, že mu neříká pravdu. Zanedlouho se o tom sám přesvědčil, když ji znenadání navštívil a místo jeho fotky se na Pavla usmíval z rámečku její minulý přítel! Karty radily rozchod, kterému se Pavel bránil a dokonce znovu za ní jel. Jenže karty také ukázaly, že do konce prázdnin se náhle při svém podnikání setká s dívkou, se kterou si padnou do oka. Taky ano! Stavil se v hospůdce na oběd a tam si jeho pěkných delších vlasů všimla šikovná servírka. Dověděl se, že si tam v prázdniny přivydělává na studia. A tak jsem dostala další zakázku na numerologii. Vychází to skvěle!

9. Místo zaměstnání miminko.

Paní Alena se přišla karet kromě jiného zeptat, jestli se jí v dohledné době podaří sehnat vhodné zaměstnání, protože už dlouho nemůže na nic vhodného natrefit. Karty naznačily, že osud zřejmě nechce, aby teď našla práci, protože by ji musela zase brzy opustit. Z jakého důvodu, ptala se. Karty ukázaly, že bude mít dítě! Nevěřícně na mne hleděla, protože měla doma dva školáky. Potom ale zaváhala a řekla, že její manžel by ještě dítě chtěl, ale ona nechce. Konečné rozhodnutí bývá vždy na lidech, nikomu nic nenutím - karty jen naznačí možnosti. A jak jsem paní Alenu teď, asi po půl roce potkala, bylo mi jasné, že už si teď práci hledat nebude!

10. Zametení před vlastním prahem bývá dobré!

Ne všichni si vezmou radu karet k srdci a pak se mohu setkat i s nevděkem:

Dveře se doslova rozletěly a už tu stál naštvaný starší pán. Hned, jak jsem ho uviděla, vzpomněla jsem si, že u mne už na kartách byl. Jeho první slova mne zarazila. Prý jsem ho nevarovala, že jeho žena půjde do nemocnice, že jsem mu řekla, že není ohrožená na zdraví a on teď za ní musí chodit na návštěvy… Samozřejmě jsem si už nepamatovala jeho rozložení karet, ani co vypovídaly - byl by to zázrak. Proto jsem mu navrhla, aby si karty znovu zamíchal a vytáhl na nemoc jeho paní. Podívám se na karty a ptám se ho, jestli jsem mu dala telefon na léčitele, který by jeho manželce mohl jednak dodat chybějící energii, jednak by jí také pomohl její problémy překonat. Kýval hlavou a potvrdil: - no, dala. A byli jste tam? Kroutí hlavou, že ne. Pak ze sebe už uklidněný souká: a myslíte, že by to pomohlo? Jinak bych vám ten kontakt nedávala! Slíbil, že až se jeho paní vrátí z nemocnice, domluví si oba návštěvu a pojedou tam. Nikdy není pozdě!

11. Gembler.

Úplné neštěstí je, když osud svede dohromady obětavou ženu a rozhazovačného, panovačného muže (obráceně je to vyjímka). S kartami se přišla poradit ustaraná paní Zuzana. Když jsem jí řekla, že manžel se doma moc nezdržuje, chodí za kamarády, rozhazuje peníze a k ní se moc hezky nechová, potvrdila to. Ukázaly se i jeho problémy se zákonem, které už tehdy byly na spadnutí. Hrál automaty, půjčoval si peníze, které nevracel a dlužníci vyhrožovali jeho ženě, která je za ně platila, i když sama s dcerou se musela uskrovňovat. Podle výkladu do budoucna se s manželem měla rozejít, přestat platit jeho dluhy! Odešla odhodlaná, že to udělá. Za 3 měsíce večer znovu zavolala, že už nemůže dál, že to s ním ještě chtěla zkusit, ale že se bojí jeho výhrůžek, štítí se kolem něho jen projít, dcera se před ním schovává. Přišla druhý den a karty znovu ukázaly rozchod. Také vypověděly, že si ve své "společnosti" našel ženu sobě rovnou. Zuzana nechtěla věřit. Po čase jí to její známá potvrdila. No, jediné dobré pro paní Zuzanu je to, že přestala platit cizí dluhy a že se rozhodla uchránit sebe i dítě dalších nerváků a podala návrh na rozvod. Držím jí moc palce!

12. Peníze cit nenahradí

Slečna Kamila, pěkná na první pohled, přišla s jediným přáním - zjistit, zda bude někdy bohatá. Opustil ji chlapec, když byla těhotná a tak se se svým tříletým synkem protloukala životem, jak to šlo. Rodiče jí nepomohli, měli jí za zlé, že si dítě nechala a navíc byli oba zaměstnaní. Svěřila se, že si podala seznamovací inzerát, na který se jí ozvali 2 údajně movití pánové z Prahy a ze Zlína. Pro kterého se rozhodnout? Zlínského jsme vyloučily hned a ten druhý také nevypadal na dlouhý vztah. Řekla jsem jí podle karet, ať se s ním nezávazně sejde, ale ať se na něj moc neupíná. Ať si uvědomí, že své bohatství má ve svém synovi. Po 14 dnech volala celá nadšená, že "ON" za ní přijel, nakoupil jí spoustu oblečení, prstýnek, řetízek … že je šťastná, i když on je o 20 let starší. Musela jsem ji trochu přibrzdit v jejích superlativech, kterými se o něm vyjadřovala. Zopakovala jsem jí, že karty neukazovaly dlouhý vztah, ať se na něj tolik neváže, aby ze štěstí nebyl smutek. Taky že jo. Podruhé přišla a chtěla vědět, jestli se s ním ještě uvidí. Karty ukázaly, jak prchavý byl její sen o bohatství. Pán s ní byl párkrát v Praze ve společnosti, prý jí řekl, že by si ji i vzal, ale bez jejího syna, který mu byl na překážku. Naštěstí měla rozum a nevyměnila bohatství za dítě. Podle karet najde dobrého přítele a otce pro chlapce, ale ještě si musí nějakou dobu počkat.

13. Zlato a montérky

Jednou jsem čekala, že v 10 hodin přijde na karty slečna, ale objevili se dva - ona a její starší bratr David. Prosila, ať vyložím karty jemu, že to moc potřebuje, ona že přijde jindy. Proč ne. David se vrátil z ciziny, kde vydělával peníze, které posílal domů manželce a dětem. Po návratu zjistil, že děti vychovávají rodiče manželky, že z peněz, které vydělal nezbylo nic, zato ona si za něho našla náhradu - dobře zajištěného pána, ke kterému se odstěhovala. Jemu zbyl jen prázdný dům a žádná vůle k životu. Docela silný šok po návratu. Chtěl, aby mu poradily karty, ale když ukázaly, že i kdyby se žena vrátila, nebylo by to nadlouho, nechtěl se s tím smířit - měl slzy v očích a myšlenky na konec života. Ani mě nebylo z toho, co mu vycházelo v kartách, dobře. Na krutou pravdu nebyl připraven a tak jsem se snažila vybrat z karet to lepší a dát mu sílu do dalších dní, musel mít aspoň nějakou malou naději, které se mohl držet. Nelitoval zlata, které jí během manželství nakoupil a kterým chodila doslova ověšená, ale dětí, ke kterým mu její rodiče nedovolili přijít na návštěvu. Podle karet si ho jeho žena vzala už tehdy jen proto, že věděla, že umí vydělat peníze a postarat se o děti, které vodil do školky, aby ona nemusela vstávat! Pak šel hned do práce a nepotkali jste ho jinak, než v montérkách. V kartách se objevilo i to, že ho podváděla už dřív - řekl, že si to myslel, ale nechtěl si to připustit, i když mu to jeho kamarád potvrdil. Pořád si ji idealizoval. Naštěstí se v kartách objevil i nový vztah, lepší, který on ale ihned zamítl. Vše obracel do negace. Když odcházel asi po dvou hodinách, prosila jsem vyšší síly, ať mu pomohou. Asi za tři týdny přišel znovu, v pracovním, úplně zdrcený. Náhodou jsem měla čas a tak mi ¨řekl, že ji viděl ve městě, šel za ní, prosil, ať se vrátí. Vysmála se mu. Karty znovu řekly - udělat tlustou čáru za minulostí, ale nezapomenout na děti. Pak jsme to ještě probrali bez karet. Odešel a bylo mu trochu líp, než minule. Za několik týdnů se objevil David i se sestrou. Přišel mi poděkovat, že jsem mu moc pomohla, že opravdu myslel na nejhorší. Také jeho sestra ho denně psychicky podporovala a mnohokrát ho doslova hlídala, aby neudělal nějakou hloupost. Už měl i úsměv na tváři a prozradil, že ho ona vytáhla do Zlína na nákupy a že si po několika letech koupil také něco pěkného na sebe a měl z toho velkou radost. Také spolu podali inzerát na seznámení. Nezbylo mi, než je oba pochválit a popřát hodně štěstí. Myslím, že se v dobrém ještě uvidíme a najdeme radu u karet, až se objeví "ta pravá".

14. Také něco o Osudu

Jednu sobotu jsem se sešla s milou, ale velmi nešťastnou dívkou, která za mnou přijela až z Čech. Seděla proti mě schoulená, i když jí zima nebyla. Karty ukázaly, že je nešťastně zamilovaná, ale ještě pořád jsem cítila, že něco "nesedí". Asi to poznala, protože byla velmi vnímavá a řekla, že pro ni najít novou lásku je moc těžké, protože ji nezradil kluk, ale dívka, která se zhlídla v "šoubyznysu" a v penězích. Tak - a bylo to venku - v tu chvíli mi bylo vše jasné. Chvíli se zarazila a čekala, co já na to. Nemohla vědět, jak budu reagovat, ale přesto "to muselo ven". Když poznala, že jsem ji pochopila, rozpovídala se. "Přece nemohu za to, že mi život připravil takové trápení! Také bych se raději ztratila v davu, než abych měla stálé obavy z nepochopení." Ptala se PROČ ji Osud takto poznamenal. Nejdřív z karet a pak z numerologie jsem přišla na karmické zatížení z minulých životů. S největší pravděpodobností byla v některém z nich mužem, který si žen vůbec nevážil a ponižoval je. A jejím úkolem je v tomto životě vztah k ženám nějak urovnat. Nebude to mít lehké, ale jakousi cestičku jsme spolu našly. Odcházela s novou nadějí a s trochou klidu v jejím nitru. - Proto je dobré, když si každý uvědomí, že v tomto životě, který žije by se měl aspoň snažit žít v souladu s okolím, aby si do budoucích životů nepřinesl spoustu zátěží k řešení.

15. Podoba otce

Jednou, když jsem vycházela z obchodu ještě zamyšlená, a pátrala v paměti, jestli jsem na něco nezapomněla, pozdravila mne povědomá paní a než jsem si ji stačila zařadit do té správné škatulky, zeptala se, jestli si na ni vzpomínám. Chvilku mi to trvalo, ale s její pomocí jsem si vzpomněla. Ve výkladu jí karty mimo jiné ukázaly, že by měla potkat nového partnera, který jí něčím připomene otce. A tak se také stalo. Pověděla mi, že šla jednou z trhu a přemýšlela, co dobrého uvaří a najednou ji upoutala chůze muže před ní. Zastavila se, upřeně na něho hleděla a přemýšlela, koho jí ten člověk připomíná. Asi cítil její pohled a otočil se. V tu chvíli se jí před očima objevila podoba jejího otce v mladším vydání. Protože se jejich pohledy střetly, začala se mu omlouvat a vysvětlovat tu podobu. Chvíli na ni nechápavě koukal, ale pak pochopil a oba se tomu zasmáli. A jelikož šli stejným směrem, dali se do řeči a zjistili společné zájmy. Domluvili se na schůzce u kávy - a tím to začalo. Zatím jsou velice spokojení a já jsem měla radost, že se splnila karetní předpověď.

16. Bloudění

Přišel pán, sportovně oblečený, ve věku asi 50 let. Dosti sebevědomý, ale vnitřně si potřeboval něco potvrdit. Hrozně těžce snášel jakoukoliv prohru a občas si ničil zdraví alkoholem. Karty varovaly, aby toho nechal, nebo že se mu to někdy vymstí a to nejen na zdraví. V této souvislosti se objevila i jeho žena a nějaká cesta a také nutnost opatrnosti. Když přišel na karty znovu, tak mi tyto souvislosti objasnil. Byli s manželkou na chalupě v horách a protože po dlouhé zimě vykouklo sluníčko, táhlo ho to na vycházku (20 km!) do hor. Jeho paní na tak dlouhou túru nechtěla, tak šel sám. Vyšel dopoledne s cílem na horské chatě, kde se měl občerstvit a jít zpět. Na chatu došel v pořádku a protože se cestou zahřál, dal si místo jídla pivo - jedno, druhé, třetí a do toho nějakou slivovičku. Pak se vydal zpět. Začalo se stmívat a žena ho začala vyhlížet. Protože měl u sebe mobil, tak mu volala. Řekl, že za půl hodinky je doma. Uklidnila se, ale když nedošel, volala znovu. Zjistila, že manžel vůbec nevěděl kde je a stále bloudil. Navíc byl od zbytků sněhu promáčený. Všude samý černý les, nikde žádná chalupa, žádná záchrana. Začalo mu být úzko, ale manželku utěšoval - ta z jeho řeči tušila, že má popito a že neví, kde je - a už přemýšlela o vrtulníku pro jeho záchranu. Ve strachu si vzpomněla na jednu dobrou starou paní, která když potřebovala rychlou pomoc prosila "sv. Judu Tadeáška" o pomoc. Zkusila to také a - věřte, nevěřte - za chvíli jí manžel volal, že našel rozcestník a že už ví, kde je, aby pro něho přijela do sousední vesnice. Tak tento pán poznal, že si nemá zahrávat s pitím - a také, jak dobrou má ženu - ale té to neřekl.

17. Past

Tento až neuvěřitelný příběh by mohl posloužit jako zápletka do filmu. Stal se paní Jiřině, kterou karty nabádaly k ostražitosti při nějaké cestě. Jednou měla nějaké vyřizování ve větším městě a protože své klienty už nezastihla v práci, jela za nimi na sídliště. Když vše dobře vyřídila, sjela výtahem dolů a chtěla vyjít ven. Před ní byly dvoje prosklené dveře, které omezovaly vstupní chodbičku. U obou viděla místo kliky "kulu". Vzala za kulu, dveře se otevřely, prošla ke druhým dveřím. Zatímco první dveře se pomalu zavíraly, chytla za druhou kulu - a dveře byly zamknuté. Otočila se, že půjde zpět, ale zatím se za ní zrovna zaklaply první dveře - a z její strany nebyla klika. Tak zůstala uvězněná v malé chodbičce. Bylo léto a zapadající slunko pálilo do chodbičky tak, že se nedalo pořádně dýchat. A jako naschvál nešel nikdo, kdo by jí pomohl. Bouchala, volala - nic. V hlavě jí to vařilo, nejen z horka. Nakonec si vzpomněla na mobil. Volala klientům, od kterých odešla, že je dole uvězněná. Nevěřili vlastním uším, protože se to ještě nikdy nikomu nestalo. Jiřina vyběhla na čerstvý vzduch a svět byl pro ni hned krásnější.

18. Spravedlnost ?

Ani karty nepíší příběhy jen pěkné, pozitivní. Přišla za mnou čerstvě rozvedená paní, i když s teď už bývalým manželem Pavlem spolu nežili asi 3 roky. Stále se jí pletl do života a jak ukázaly karty, ještě měly nějaké nemalé problémy přijít. Také se ukazovala ztráta finanční a to do roku. Paní kroutila hlavou, protože se s bývalým manželem celkem v pohodě dohodli, jak si majetek rozdělí, aby při rozvodu nebyly problémy. Tak jsme probraly v kartách další problémy a paní v pohodě odešla. Neuplynulo půl roku a v telefonu mne tato paní prosila, ať si na ni udělám čas, že potřebuje se mnou mluvit a něco pomocí karet zjistit. Sešly jsme se u kulatého karetního stolku. Vyslechla jsem neuvěřitelný příběh. Jednou v zimě, když už byla tma, se před jejím domem najednou objevilo policejní auto ještě s nějakou dodávkou. Nevěděla, co se děje, ale protože byla sama doma, otevřela pouze okno – a nevěřila tomu, co slyšela: EXEKUTOŘI !!! Nevěděla proč, odmítla je pustit, volala na linku 158, kde jí řekli, že pokud je tma, nemusí nikoho do domu pustit. Jen malá útěcha. Dověděla se, že její bývalý manžel si ještě za manželství půjčil pro kamaráda Honzu peníze, které tento nevracel a tak se měl dluh „spláchnout“ takto z majetku Pavla. Nic nepomohlo to, že Pavel už dávno bydlel jinde, měl jinou partnerku. Cizí chlapi přelezli bránu, běhali kolem domu a svítili do oken. Scéna jako z filmu, kde gestapo přepadlo nic netušící rodinu. Druhý den přijeli znovu a protože paní odmítla otevřít s tím, že tam Pavel už nic nemá, rozlomili zámek (za ten pak po ní chtěli 1 600,-Kč, ale nedala jim je) a za ponižujících řečí přeházeli byt. Vyhrožovali, že jí udělají osobní prohlídku a seberou náušnice a řetízky, co měla na krku. Vše si natáčeli na kameru (tak mne jen napadlo, že by to mohl být i důkaz proti nim samotným, jak se „chovali“). Odvezli jí elektroniku (vzpomněla si na finanční ztrátu), která byla jen jejím majetkem, protože ji získala ještě před sňatkem. Odjeli s tím, že se stejně ještě někdy vrátí pro další věci. To, jak na tom byla s psychikou, si jistě dovedete představit. Stále žije v hrůze, že by se opravdu mohli ještě vrátit, i když karty naznačily, že je to nepravděpodobné. A tak zbývá pro čtenáře, kteří znají naše zákony, otázka, jestli na toto všechno měli exekutoři právo či ne. Budu ráda, když se mi někdo kompetentní ozve, abych i já „byla v obraze“ a věděla, jaké máme v tomto směru zákony.

19. Náhoda to vyřešila

Paní Helena středního věku, která si přišla vyložit karty, nevěděla, jak se zeptat na hodně osobní otázky. Byla už přes 20 let vdaná za aktivního sportovce a tak vychovala jejich 3 děti prakticky sama. Pokud se měla o koho starat, bylo dobře. Karty ukázaly, že má přítele, ale ani ten pro ni není zárukou příznivého vztahu, protože k ní není upřímný a je tvrdohlavý a bezohledný. Rozplakala se. Měla špatné svědomí kvůli manželovi a její přítel Ivan, u kterého původně hledala oporu a útěchu byl obdoba jejího manžela, jen aktivnější v sexu. Vybudovala si na něj závislost, kterou on zneužíval, ponižoval ji a sám si žil, jak chtěl. Došlo to tak daleko, že se Helena bála jít sednout s manželem do restaurace, aby ji s ním přítel neviděl, protože by jí ztropil scénu! Občas ji od sebe vyhodil a ona prosila, ať se k ní vrátí – a tím se stávala stále víc závislou na svých citech k člověku, který si její lásku ani trošku nezasloužil. Ptala se karet, jestli má pokračovat ve vztahu s Ivanem. Jednoznačně karty naznačily rozchod. Sama přiznala, že už na to také pomýšlí, ale má strach z výčitek jejího přítele a z toho, že to nezvládne psychicky. Nahlédnutím do karet vyšlo najevo, že by měli s manželem spolu žít dál, i když ji to bude stát hodně úsilí a nemilých překvapení. Odcházela uplakaná a já jí držela palce, ať vše dobře zvládne. Asi za 3 měsíce přišla znovu. Byla ustaraná a hned začala povídat: Nemohla se odhodlat k rozchodu s Ivanem a tak za ním dál chodila a dál se trápila. Manžel byl stále na nějakých sportovních akcích. Jednou ji kamarádky doslova „ukecaly“, aby s nimi šla večer na dvě deci. Tak šla. Řešily se různé důležité a ještě důležitější ženské problémy. Najednou Helena vidí v příšeří vinárny přicházet Ivana s mladší paní. Neviděl ji a usedl ke stolku zády k ní. Její pohled se nedokázal od Ivana odtrhnout. Slzy se jí draly do očí. Nedokázala se přetvařovat a kamarádky jí hned na adresu Ivana řekly mnoho ne moc pěkného, protože ho znaly. Korunu všemu nasadila jeho mladá přítelkyně, která ho přede všemi začala okřikovat, až se všichni začali otáčet k jejich stolku. Ivanovi to bylo velmi nepříjemné a tak ji začal utěšovat a přitom se otáčel, kdo všechno je pozoruje. Vtom se jeho pohled střetl s pohledem Heleny…V tu chvíli jí bylo jasné, že za Ivanem už víckrát nepůjde. Bylo to pro ni těžké období, ale zvládala to a na tváři se jí začal objevovat úsměv a domov byl pro ni i její blízké zase domovem.

20. Devátá

Zvoní mobil. Ohlásila se mi paní Vlasta, příjemná, hodně důvěřivá baculatější paní kolem padesátky, která u mne na kartách už byla. Slyším díky za to, že jsem jí pomocí karet otevřela oči. Když přišla poprvé, vyšla jí v kartách velká láska z její strany, ale toho štěstí tam moc nebylo. Seznámila se na inzerát s mladším mužem (o 18 let), který byl ve vězení. Psal jí dopisy plné lásky a citů, velmi pěkné, úhledné, bez velkých chyb. Po nějaké době se rozhodla, že ho navštíví. Udělal na ni dobrý dojem a při jejích návštěvách ji stále ujišťoval, že „sedí“ neprávem, že hrál na automatech, prohrál svoje peníze i výplatu kamarádů, kterou jim nesl na stavbu. Těm to chtěl všechno postupně vrátit, ale co našetřil, to zase prohrál. Říkal, že se stavil na kávu v restauraci a zrak nemohl odtrhnout od nového automatu a hned ho chtěl vyzkoušet – jenže prohrál všechno. Vlasta mu vozila jídlo, které s láskou připravovala, cigarety i peníze. Na oplátku poslouchala, že je svůdná, krásná a že ji ON miluje. Říkal, že ho brzy pustí. Těšila se na něho, chtěla ho vzít k sobě domů, plánovala společný život. Když za ním jela asi týden před jeho propuštěním a vezla mu spoustu nového oblečení, řekl jí, že tam musí ještě 2 měsíce zůstat, že na něho „kamarádi“ svedli cosi, co neudělal. Byla nešťastná, ale ochotná i dál čekat a jezdit za ním přes celou republiku. Ale nedalo jí to a přišla se poradit s kartami. Vyšlo najevo, že mladý muž není až tak pravdomluvný a má na krku ještě nějaké další soudní jednání v dohledné době a z vězení se hned tak nedostane. Nechtěla tomu věřit, myslela si, že se karty pletou, když ukazovaly, že se znenadání objeví jiný muž. Ale nakonec se přemohla a informovala se přímo ve věznici. Co se dověděla, byla pro ni hrůza. Automaty byly vyjímkou, ale ve skutečnosti byl stíhaným sňatkovým podvodníkem…Na osamělé ženy působil svým šarmem, úsměvem a neodolatelným vystupováním. Odměnou mu byly otevřené peněženky jeho obětí. Prokázaných jich měl osm. Byla jsem devátá! Když odjížděla domů, byla tak zabraná do svých neuspořádaných myšlenek, že si zapomněla koupit jízdenku a uvědomila si to, až uslyšela hlas průvodčího. Hrklo v ní a hned se mu začala omlouvat. Ten vypsal jízdenku i s pokutou, vyžádal si občanský průkaz. Nakonec jí popřál, aby vpořádku dojela. Sama sobě přiznala, že jí byl sympatický i přes pokutu, kterou musela zaplatit. Jaké bylo její překvapení, když se s ním asi za týden doslova srazila u vchodu jejího domku. Za zády měl ukrytou pěknou kytici a na tváři provinilý úsměv. Nevěděla, co si má myslet. Pozvala ho na kávu a dověděla se, že mu jí bylo moc líto, když byla tak zklamaná a protože mu byla i sympatická, zapamatoval si její adresu a přijel. Tak se po naší domluvě přišla zeptat karet, jak to vypadá dál. Myslím, že oba budou moc spokojení, že je taková náhoda svedla dohromady.

21. Náhoda ?

Na prodloužený víkend za mnou přijela kamarádka Jana z Ostravy. Moc jsem se na ni těšila a tak mne překvapil její pokleslý výraz ve tváři. „Co se děje?“ říkám. „Ále …“ Ve vzduchu zůstal viset otazník. Při povídání přišlo i na její vztah se Standou. Pohádali se a on sedl do auta a odjel neznámo kam… Náhle mne překvapila přáním, abych jí vyložila karty, ačkoliv byla vždy v tomto směru „nevěřícím Tomášem“. Co bych pro kamarádku neudělala. Vyšlo jí, že ji má Standa stále rád a že se vše brzy zase urovná a, že ji čeká překvapení. Trochu ji to potěšilo, ale nevím, jestli tomu opravdu věřila. Druhý den bylo krásně a tak jsme spolu vyrazily na výlet na Hostýn. Ještě nikdy tam nebyla a tak obdivovala krásu tohoto místa. V kostele jsem jí pošeptala, že když půjde za oltář k obrazu Panny Marie a bude si něco přát, že se jí to splní. Byla na tom asi na tom duševně moc zle, protože ač nevěřící, za oltář zašla…Viděla jsem, jak chvíli postála…Jely jsme dál na mou chalupu, byl nádherný podzimní den. Při jízdě přes Tesák, stále litovala, že tam není Standa, že by se mu to prostředí jistě moc líbilo a že ho bude muset přemluvit, aby tam spolu někdy zajeli, až se udobří. Přijíždějíc na Troják, prosí o malou zastávku , ať si může tu barevnou podzimní krásu zdejšího kraje vychutnat. Po krátké procházce plni dojmů jsem navrhla pozdní oběd v místní restauraci. „Proč ne“ – řekla. Vešly jsme do pěkného prostředí jídelny a chtěly jsme pokračovat do jéjí prosklené části, když najednou kamarádka zpomalila, zůstala stát a s pohledem upřeným do atria šeptá: „Standa“… Kouknu tím směrem a vidím nějakou mladou paní s dětmi, proběhlo mi hlavou, že se snad Jana zbláznila. Šly jsme blíž a pak vidím, že za rožkem sedí opravdu Standa a vedle něho jeho syn s manželkou a jejich dvojčaty. Teď jsem zase po dechu zalapala já… Třeštil na Janu oči a viditelně nemohl pochopit, kde se tam bere – ona na tom byla stejně. No co budu povídat, nečekané setkání ve vteřině vše vyřešilo. Skončili v objetí, vše odpuštěno… Teprve později se Jana přiznala, že si za oltářem moc a moc přála být co nejdřív zase se Standou…. Dodnes to považuje za zázrak, že se takto setkali zrovna na Trojáku v místě, kde předtím ani jeden z nich ještě nikdy nebyl, ani o něm předtím neslyšel, víc než 150 km od jejich domova…..

22. Ne otec, ale děda !

Před pár měsíci přede mnou seděl sympatický muž kolem padesátky. Nějak se zapletl s mladou ženou, kterou učil programy na počítači, kterým stále „nerozuměla“ a chodila se učit za ním i domů. Chtěl vědět, jestli je otcem dítěte, které se jí narodilo. Vyložili jsme karty a karty ukázaly, že on otcem není, i když toto dítě nějak patří do rodiny. Nakonec vyšlo najevo, že tato mladá paní si něco „začala“ i s jeho asi 25-ti letým synem a dítě je jeho. Jenže pan František byl dobře zajištěný na rozdíl od syna a tak kvůli financím „zvolila“ jeho jako otce a stále mu vykládala, jak je dítě na něj podobné (ale podobné bylo i na syna). Pan František nevycházel z údivu, protože netušil, že měla poměr i s jeho synem. Protože ale taková určení jsou dosti choulostivá, spojila jsem se ještě s mým známým, který vykládá tarotové karty, aby se na tento případ podíval. Vyšlo mu to také tak. Tak jsem pana Františka uklidnila, že může jít klidně na testy ohledně určení otcovství. No, viděla jsem, že s moc velkou odvahou tam stejně nepůjde. Nedávno jsem se od něho dověděla, že testy opravdu ukázaly, že není otcem, ale dědou toho dítěte! Zajímavá situace, že?

23. Vidina

Krásný letní den. Volá mi kamarádka vzrušeným hlasem, že se mnou musí mluvit, ať si na ni najdu aspoň čtvrthodinku času. Hned jak přišla, už se to z ní „sypalo“. Její přítel byl u mne v zimě na kartách, ale už jsem si nevzpomínala, co mu karty ukázaly. Teď cestoval po Alpách a přítelkyni volal, že jsme mu my dvě zachránily život! Nejdřív mu nerozuměla a pak z toho ještě hodně dlouho celá roztřesená. A co se stalo? Vladimír sjížděl úzkými alpskými serpentinami - nad ním skály, pod ním hluboká propast. Když se dvě auta míjela, měla co dělat, aby obě zůstala na silnici, proto se hodně soustředil na cestu. Najednou prý před sebou jasně viděl mne a tuto mou kamarádku, jak mu bráníme v cestě, dokonce se objevila mlha, že skoro neviděl. Měl pocit, že se zbláznil a tak odbočil na první malé odpočívadlo. Vtom se kolem něho prohnal „tirák“ rychlostí, z níž měl husí kůži. Najednou zmizela mlha i my dvě čarodějnice – jak nám říká. Vydal se na další cestu a po pár kilometrech mu všechno došlo… Náklaďák měl zřejmě špatné brzdy a tak úplně zešrotoval dvě auta, do kterých narazil. Kdyby Vladimír nezastavil, byl by první na řadě on!

24. Dědictví

Někdo klepe, říkám „dále“. Pomalu se otevírají dveře a vchází pán, který se hned po pozdravu ptá, jestli se na něj pamatuji. Říkám, že podle podoby ano, ale jméno nebo to, co jsem mu z karet vyčetla, to už samozřejmě nevím. Usmál se a připomněl mi, že jsem mu asi před rokem řekla, že ho do dvou let čeká dědictví. Tehdy se velice bránil, že už mají všechno v rodině vypořádané. Napadlo mne, jestli nemá nějaké příbuzné v zahraničí, kteří by mu mohli něco odkázat. Přemýšlel a stále kroutil hlavou, že určitě ne. Tak jsme to „nechali být“ a pan Mirek odešel. A teď mi přišel povědět pokračování. Prý asi před 14 dny u nich doma zazvonila stará paní a ptala se, jestli je dobře u pana Mirka. Odvětil, že ano a pozval paní dál. Ta prý si viditelně oddechla a začala vyprávět, proč se u něho objevila. Řekla mu, že nemá žádné příbuzné a protože nechce, aby po její smrti dostal její majetek stát, začala pátrat po nějakých příbuzných. Nebylo to lehké, protože byla nemanželskou dcerou jeho dědečka – a v té době se o takových situacích raději nemluvilo, nebo se to „tutlalo“. Naštěstí ale měla po svém otci (společném dědovi) dosti nezvyklé příjmení, které ji trochu pomohlo při procházení různými matrikami. A tak po dlouhém pátrání přišla panu Mirkovi nabídnout větší rodinný dům ve větším městě. Ten nevěřil vlastním uším a udiveně na starou paní doslova civěl. Tak, jak to zpracovával v hlavě, vzpomněl si i na karty a ještě víc se divil. Pak se se starou paní domluvil a slíbil, že se o ni se svou rodinou postará, aby jí nic nechybělo. Když dovyprávěl, smáli jsme se oba – on, protože si vždycky přál vyměnit panelák za domek, - a já, protože to kartám zase vyšlo !

25. Štěstí v neštěstí

Asi před půl rokem u mne byla na kartách paní středních let, která přišla „jen tak“ ze zvědavosti. Karty jí byly opravdu příznivě nakloněny, takže byla spokojená a usmívala se. Jenže najednou se objevilo ohrožení majetku a pravděpodobnost stěhování. Nechtěla tomu věřit, kroutila hlavou. Její manžel podnikal a vypadalo to, že si vede dobře, i když se spolu moc neviděli, protože podnikání měl na prvním místě. Tak jsme se podívaly prostřednictvím karet na toto jeho podnikání. Karty ukázaly, že jí manžel něco tají a znovu se objevilo ohrožení financí! Poradila jsem jí, aby nikomu peníze nepůjčovala, ani nikomu neručila nemovitostí, a tak neohrozila svůj majetek – to samé, aby poradila manželovi. Odcházela trochu rozhozená, ale stejně nevěřila, že by mohl být ohrožen jejich majetek. Čas plynul a paní už zapomněla na nějaké varování karet a také finance byly z jejího hlediska v pořádku. Když teď přišla, nebyla už tak bezstarostná. Manžel jí opravdu hodně dlouho tajil, že jeho podnikání „jde ke dnu“ a aby to před ženou zatajil (aby neutrpěla jeho ješitnost) půjčoval si peníze kde to šlo - a neměl na vracení. Ona si ale dál žila spokojeně a tak o to bylo horší její zděšení, když se jednoho dne objevil exekutor a než se stačila vzpamatovat, zabavil všechnu elektroniku a jiné cennosti. Teprve pak manžel všechno přiznal. Skončila na psychiatrii a ještě teď, kdy u mne byla znovu, nebyla úplně v pořádku. Ještě budou muset prodat byt, aby uhradili všechny dluhy. Celá rodina to těžce nese, ale ještě mají velké štěstí v neštěstí, protože babička jim nabídla možnost bydlení na vesnici nedaleko jejich nynějšího bydliště. Takže se opravdu budou stěhovat. Podle karet jim už do budoucna osud bude přát, ale paní si musí ještě srovnat psychiku a i manželovi by chtěla časem odpustit.

26. Pentagramová ochrana a malá „náhoda“

Vykládám karty v Kroměříži a hned od začátku mám na zdi velký trámcový pentagram za židlí, na které sedí ten, kdo chce karty vyložit. Už je to pár let. Jednou v zimě jsem čekala na „zákazníka“ z Prahy až do 17 hodin. Byla už tma, když se objevil vysoký asi čtyřicátník s ležérní chůzí a trochu pohrdavým úšklebkem. Neměla jsem z něho dobrý pocit. Ale zákazník je zákazník. Dali jsme se do výkladu karet, ale pořád jsem měla pocit, že je nesoustředěný, že mne neposlouchá. Pořád se na židli vrtěl, někdy se zeptal dvakrát na stejnou věc…Asi po půlhodině se najednou zvedl a že odchází, že už všechno ví. No, kroutila jsem hlavou, ale hned druhý den jsem „byla v obraze“. Přišla kamarádka a ptá se – nebyl u tebe včera navečer takový muž….no, byl a jak to víš? A tak mi to povykládala. Seděla náhodou v blízké kavárně a u vedlejšího stolu seděli 3 muži a náramně se bavili. Pak k nim přišel čtvrtý – a oni na něho- ,jestli se mu to povedlo. Kamarádka nastražila uši, protože byla zvědavá, co se povedlo…Ale on kroutil hlavou, jako že ne. Chlapi se smáli a hned, že když prohrál, že něco poplatí. No a pak slyšela, že se vsadili, že na mne „hodí černou magii“. On prý se snažil, ale prostě že to nešlo a nešlo. Takže už mi bylo jasné, proč se nesoustředil, proč poposedával na židli, proč se pořád otáčel…moje ochrana proti zlu opravdu fungovala! Takže nedám na pentagram dopustit a proto visí stále na svém místě. Nechci ani domyslet, co by se stalo, kdyby tam nevisel…

zpět nahoru